Kázání 2. neděle v mezidobí C – 17.1.2016

17.01.2016 00:00

Kniha proroka Izaiáše 62,4-5

 

Nebudeš se již nazývat "Opuštěná" a tvá zem "Osamělá". Tvým jménem bude "Mé zalíbení je v ní" a jméno tvé země "V manželství daná", neboť si v tobě zalíbil Hospodin a tvá země dostane muže. Jako se jinoch snoubí s pannou, tak se s tebou zasnoubí tvoji synové. Jako se raduje z nevěsty ženich, tak se tvůj Bůh potěší z tebe.

 

Janovo evangelium 2,1-12

 

Byla svatba v galilejské Káně a byla tam Ježíšova matka. Na tu svatbu byl pozván také Ježíš a jeho učedníci. Došlo víno, a proto řekla matka Ježíšovi: „Už nemají víno.“ Ježíš jí odpověděl: „Co mi chceš, ženo? Ještě nepřišla má hodina.“ jeho matka řekla služebníkům: „Udělejte všechno, co vám řekne.“ Stálo tam šest kamenných džbánů na vodu, určených k očišťování předepsanému u židů, a každý džbán byl na dvě až tři vědra. Ježíš řekl služebníkům: „Naplňte džbány vodou!“ Naplnili je až po okraj. A nařídil jim: „Teď naberte a doneste správci svatby!“ Donesli, a jakmile správce svatby okusil vodu proměněnou ve víno - nevěděl, odkud je, ale služebníci, kteří načerpali vodu, to věděli - zavolal si ženicha a řekl mu: „Každý člověk předkládá nejdříve dobré víno, a teprve až se hosté podnapijí, víno horší; ale ty jsi uchoval dobré víno až do této chvíle.“ To byl v galilejské Káně počátek znamení, která Ježíš učinil; tím zjevil svou slávu, a jeho učedníci v něj uvěřili. Potom se odebral se svou matkou, se svými příbuznými a učedníky do Kafarnaa a zdrželi se tam jen několik dní.

 

Co s námi Bůh zamýšlí. O co Pánu Bohu jde? Poslouchejme první čtení.

 

Co je to důležitější z toho, co pan farář říká? Co je středem, co je centrální správou?

 

Podle prvního čtení jde Pánu Bohu o tohle: Oženit se. Je to ta centrální správa?

 

Ale odpovím dnes nejprve na otázku, co je centrální poselství naší víry. Z Boží strany ten centrální bod vypadá takto a z naší zase takto.

 

Z Boží strany je to věta, kterou Ježíš začal své veřejné působení, a evangelisté to zapsali: „Naplnil se čas, a přiblížilo se Boží Království. Obraťte se a věřte evangeliu.“ (Mk 1,15) Přiznávám, že právníci a lidé se zálibou ve filozofii to mají poněkud snazší – rozebrat tu zkratku, kdy v jedné krátké větě jsou čtyři prvky: Čas je naplněn, Boží Království přichází, člověče, obrať se, člověče, věř této radostné zprávě, že Boží Království přichází. Bůh tedy příchodem Ježíše opravdu něco změnil. Svět je jiný a perspektiva člověka je jiná. Jednoduše: Udál se Boží čin, podívejte: „Naplnil se čas, a přiblížilo se Boží Království. Obraťte se a věřte evangeliu.

 

A jak vypadá centrální bod z naší strany? Vyjádření tentokrát nepřichází z evangelia, ale ze Spojených států Amerických. Američané jsou v něčem praktičtější a přímočařejší – a povedlo se jim velmi stručně popsat centrální poselství naší víry. Má také čtyři prvky, teď by mohla zajásat i duše matematika.

 

1) Bůh má s tvým životem nádherný, smysluplný plán. Také se dá říci: Bůh tě miluje. Velká škoda, že se nám toto vyjádření dříve zprotiví, než zahlédneme jeho přehluboký obsah – co to všechno znamenalo, co to znamená dnes, a co to bude jednou znamenat ve velké slávě Božího světa. 2) ty o Boží lásce nevíš a říkáš, že to nemůže být pravda, protože je tady překážka mezi člověkem a Bohem. O té překážce ti nyní chci povědět – tou překážkou je hřích. Hřích primárně není zprávou, že jsem zlobil, že jsem porušil šesté přikázání a ublížil své budoucí ženě, že jsem porušil třetí přikázání a vůbec se nestydím, že moje neděle je bez účasti na mši a bez slavnostního odpočinku. Na hříchu je zásadní, že se vložil mezi mě a Boha a já Boha nevidím. Už svatý Agustin to stručně vyjadřuje: Když jsi slepý, to neznamená, že slunce zhaslo, to znamená, že ty musíš být uzdraven, abys slunce uviděl. Ono je a dává život. 3) Bohu díky, tato situace má řešení: Oběť a zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Ježíš zbořil tuto překážku a já mám přístup k Bohu zase volný. Vyzdvihněme Ježíšovu roli – nikdo jiný pro mě nikdy víc nevykonal. A stále platí bod 1): Bůh mě miluje a má s mým životem nádherný a smysluplný plán. 4) Já Bohu dávám odpověď: Můj krok do církve. Poctivě řečeno, do kterékoliv. Pokud nejsem pokřtěný, připravím se ke křtu. Pokud jsem pokřtěný, stanu se angažovaným ve své místní církevní komunitě – to je odpověď, kterou Bohu dám. Toto je důležité pro ženskou povahu, že církev je místem, kde mohu do sytosti Bohu naslouchat a Bohu vyprávět o svém životě. A je do důležité pro mužskou povahu, protože chlap chce něco dělat, nejlépe s míchačkou, ještě lépe s bagrem – ať je výsledek vidět, ať mu činnost projde rukama. To mi umožňuje církev – v mé místní církevní komunitě.

 

To je tedy náš pohled na centrum naší víry, to co z Boží strany zní jako: „Naplnil se čas, a přiblížilo se Boží Království. Obraťte se a věřte evangeliu.

 

Teď ale o té svatbě – jak bylo v prvním čtení: Bůh se touží a hodlá oženit. Jeho nevěsta je církev. Jako Bůh stvořil Evu a přivedl ji k Adamovi, aby člověk mohl žít ve vztahu – tak si Bůh vytvořil církev, aby žil v reálném vztahu s člověkem (ne jenom dopisováním si na dálku pomocí občasných modliteb), a abych já měl jak žít a prožívat vztah s Bohem. Aby se pro mě vztah s Bohem stal životodárným. Proto křtem vstupuji do církve. Teď už je vidět, co znamenají ta slova o svatbě, a jak se Bůh chce oženit: „Nebudeš se již nazývat "Opuštěná" a tvá zem "Osamělá". Tvým jménem bude "Mé zalíbení je v ní" a jméno tvé země "V manželství daná", neboť si v tobě zalíbil Hospodin a tvá země dostane muže. Jako se jinoch snoubí s pannou, tak se s tebou (Bože) zasnoubí tvoji synové. Jako se raduje z nevěsty ženich, tak se tvůj Bůh potěší z tebe.

—————

Zpět