Biskupové v naší diecézi

 Foto  Životopis V diecézi působil
  Matyáš František hrabě Chorinský z Ledské (* 4. října 1720 Pačlavice ; † 30. října 1786 Kuřim) byl prvním biskupem brněnským a zakladatelem brněnské diecéze.

Na kněze byl vysvěcen v roce 1743 a v roce 1771 byl konsekrován jako titulární biskup samařský. Byl určen k pomoci nemocnému, svému příbuznému královohradeckému biskupu : Heřmanu Hanibalovi, hraběti z Blümegenu. Po jeho smrti se stal pomocným biskupem Maxmiliána Hamiltona ( olomouckého biskupa ), ale ten však zemřel 17. října 1776. Chorinský byl také proboštem brněnské kapituly a snad to také přispělo k tomu, že byl císařovnou nominován 18. května 1777 prvním biskupem brněnským nové Diecéze brněnské. Tomuto přání panovnice vyhověl papež Pius VI. a jmenování potvrdil dne 15. prosince 1777. Slavnostní intronizace se uskutečnila 22. února 1778. Tuto nově zřízenou diecézi tvořilo 18 děkanátů a 151 farností. Rozšíření své diecéze se dočkal v roce 1783, kdy bylo celkem 36 děkanátů a 397 farností. Po jeho smrti učinil generálním dědicem brněnskou katedrálu, u které zahájil její přestavbu.
10 let
  Jan Křtitel Lachenbauer (* 31. leden 1741 Broumov ; † 22. únor 1799 Brno) (německy: Johann Baptist Lachenbauer) byl biskup brněnský, farář u sv. Karla ve Vídni a rektor gener. semináře též ve Vídni.

Byl přívržencem josefinského osvícenství a vynikal skvělým uměním kazatelským. Jako brněnský biskup působil 13 let a zvlášť se zapsal u chudého lidu svou neobyčejnou dobročiností. Na kněze byl vysvěcen v roce 1764. Brněnským biskupem byl jmenován 11. listopadu 1786 a papež to potvrdil 29. ledna 1787. O brněnskou katedrálu se zasloužil tím, že pořídil obrazy na čtyři boční oltáře.
13 let
  Vincenc Josef Schrattenbach (* 18. červen 1744 Brno ; † 25. květen 1816 Brno) (německy: Vinzenz Joseph von Schrattenbach; rakousky: Vinzenz Joseph Franz Sales Graf von Schrattenbach) byl biskup brněnský, kníže - biskup labudský a probšt kapituly solnohradské.

Po 16 let spravoval brněnskou diecézi a za obou vpádů francouzkých do Brna roku 1805 a 1809 svým obratným vystupováním ušetřil Brno většího útisku. Byl majitelem moravských statků v Brodku, Otaslavicích, Želči a Velkých Petrovicích.
17 let
  Václav Urban Stuffler (* 22. září 1764 Brno ; † 24. květen 1831 Brno) (německy: Wenzel Urban von Stuffler; rakousky: Wenzel Ritter Stuffler) byl biskup brněnský, děkan brněnské kapituly a rada mor.-slez. gubernia, při němž zastával úřad studijního a duchovního referenta.

Získal velké zásluhy o zvelebení duchovní kázně a pořádku v diecesi, která za předešlých válečných let značně poklesla.
15 let
  František Antonín Gindl (* 15. září 1786 Ratten ; † 24. říjen 1841 Gurk) (německy: Franz Anton Gindl) byl biskup brněnský, dvorní rada a duchovní referent při spojené dvorské kanceláři ve Vídni.

Na kněze byl vysvěcen roku 1809. 22. června 1831 byl konsekrován s titulem biskupa aureliopolského jako koadjutor olomouckého arcibiskupa kardinála Rudolfa Jana. Po jeho smrti ho císař jmenoval brněnským biskupem 16. listopadu 1831. 23. ledna 1841 byl jmenován knížetem - biskupem v korutanském Gurku. Současníci ho označují za vzor zbožnosti, spravedlnosti a horlivosti - za skutečného pastýře.
10 let
  Mons. ThDr. Antonín Arnošt hrabě Schaffgotsche byl 6. a zatím nejdéle působícím brněnským sídelním biskupem.

Na kněze byl vysvěcen r. 1827, 21. října 1839 byl konsekrován na biksupa a působil jako světící biskup olomoucký až do roku 1842, kde se stal sídelním biskupem brněnským. Založil chlapecký seminář roku 1852, uvedl do diecéze řeholní rodiny vincentek a boromejek. Zlepšil ekonomickou situaci biskupství, když získal staek Chrlice. Roku 1863 odstoupil 11 farností vyškovského děkanátu olomoucké arcidiecézi výměnou za stejný počet farností děkanátu Boskovice. Tato výměna byla schválena již před tím papežskou bulou 28. března 1859.
30 let
  Mons. Karel Nöttig byl 7. brněnským sídelním biskupem.

Na kněze byl vysvěcen r. 1833, byl představeným brněnského semináře, biskupem brněnským jmenován v srpnu 1870, biskupské svěcení přijal 8. ledna 1871 a 22. ledna byl intronizován. Jako biskup se příliš nevyznamenal, zahájil opravy brněnské katedrály.
12 let
  Prof. František Saleský kardinál Bauer (německy: Franz Salentin von Sales Bauer) (26. ledna 1841 Hrachovec, Česko - 25. listopadu 1915, Olomouc) byl český katolický duchovní a teolog, 8. biskup brněnský (1882-1904) a 8. arcibiskup olomoucký (1904-1915).
Znak Františka Saleského Bauera v katedrále svatého Václava v Olomouci.

Na kněze byl vysvěcen 19. července 1863 v Olomouci. V letech 1873-1882 přednášel novozákonní biblistiku na Teologické fakultě v Praze, v letech 1980-1982 byl ředitel pražského kněžského semináře.[1] V roce 1911 byl jmenován kardinálem.

Svátost biřmování udělil 365 tisícům biřmovancům. Posvětil 39 nových kostelů a 55 oltářů, také hlavní oltář v brněnské katedrále. Podílel se také na založení Kongregace Milosrdných sester III. řádu svatého Františka v roce 1886. Do Brna svolal dvakrát český katolický sjezd. Zavedl každoroční exercicie pro kněze. Zasazoval se o jazykovou rovnoprávnost na Moravě.[2] Jeho biskupské heslo zní: „Chci kráčet ve stopách svatého Cyrila a Metoděje“.

V místě svého rodiště má památník
23 let
  Pavel Maria Josef Antonín, hrabě Huyn (německy: Paul Graf Huyn) (17. února 1868 Brno – 1. října 1946, Bolzano-Gries) byl 9. biskupem brněnským, 30. arcibiskupem pražským, titulárním arcibiskupem sofijským (1919-1921), titulárním patriarchou alexandrijským (1921-1946) a asistentem papežského trůnu.

Raná léta
Pavel Huyn se narodil do německy hovořící hraběcí rodiny patrně vlámského původu. Jeho otec Johann Carl (1812-1889) byl generálem rakouské armády, státní služba byla v rodě tradicí. Pavel ovšem nastoupil církevní dráhu, svá studia (teologie u jezuitů v Innsbrucku a na Germanicu v Římě) završil třemi doktoráty - z filosofie (1889), teologie (1895) a kanonického práva. Na kněze byl ordinován 7. června 1892 v Innsbrucku. Od roku 1898 působil v brněnské diecézi, nejprve jako zámecký kaplan u hraběcí rodiny Des Fours-Walderode v Křetíně u Letovic, poté jako kaplan v Prosiměřicích, Trstěnicích a jako farář v Běhařovicích.

Bikup brněnský (1904-1916)
Po odchodu biskupa Františka Saleského Bauera na arcibiskupský stolec do Olomouce byl 17. dubna 1904 jmenován jeho nástupcem. Jeho působení je z hlediska národnostního poněkud kontroverzní, existují obvinění, že při obsazování farností dával přednost německým duchovním, za svého poradce si vybral německého nacionalistu Albana Schachleitera, OSB. K případnému negativnímu vnímání biskupovy osobnosti přispěla i jeho prudká povaha a pravděpodobně nedostatečná znalost českého jazyka.
Ve své funkci usiloval o zintenzivnění pastorace, do diecéze uvedl nové řády a kongregace (karmelitány do Kostelního Vydří, redemptoristy, salvatoriány ad.), získal schválení pro diecézní kongregaci sester těšitelek (1913 a 1915), svolal první diecézní synodu (1909), podporoval stavbu nových kostelů na brněnských průmyslových předměstích (Křenová, Husovice ad.) i spolkovou činnost.
Jeho vztah se skupinou intelektuálů kolem staroříšského spisovatele Josefa Floriana byl poněkud konfliktní (roku 1911 zakázal šíření Florianových Studií), podobně s knězem a literátem Jakubem Demlem, který byl za trest penzionován (1909).
Svým nařízením konat 29. července 1914 v celé diecézi bohoslužby za vítězství rakouských vojsk vzbudil u veřejnosti značnou nelibost.

Arcibiskup pražský (1916-1919)
Když v listopadu 1915 zemřel olomoucký arcibiskup kardinál Bauer, vystřídal ho na přání vídeňských vládních míst spojených s armádou umírněný pražský metropolita kardinál Skrbenský a do Prahy byl povolán ráznější a vyhraněnější biskup Huyn. Svého nového úřadu se ujal 8. prosince 1916.
Ve funkci pražského arcibiskupa se mu nepodařilo získat podporu české veřejnosti, jeho působení vyvolávalo spíše odpor. Vznik Československa ho zastihl na vizitaci v Chebu, odkud se už na pokyn vídeňské nunciatury do Prahy - jako pro nové poměry politicky nepřijatelný - nevrátil a 19. 11. 1918 české země opustil natrvalo. Na svůj úřad rezignoval v září 1919.

Pozdější léta
Po odchodu z Čech pobýval ve Švýcarsku, později v Římě a nakonec v benediktinském klášteře v Griesu (dnes součást Bolzana) v jižním Tyrolsku, kde také jako titulární patriarcha alexandrijský (od 1921) a asistent papežského trůnu 1. října 1946 zemřel. Je pohřben v kryptě kláštera.
13 let
  Mons. ThDr. h.c. Norbert Klein O.T. byl katolickým řeholníkem, 10. brněnským sídelním biskupem a velmistrem řádu Německých rytířů.

Narodil se 25. října 1866 v Rýžovišti, po vstupu do řádu německých rytířů byl r. 1890 vysvěcen na kněze. Jako opavský probošt jmenován v říjnu 1916 brněnským biskupem, konsekrován 28. ledna 1917, intronizován v Brně 11. února. 30. duben 1923 byl zvolen velmistrem řádu Německých rytířů, jako světícího biskupa si vybral Josefa Kupku, roku 1926 se vzdal biskupství a jako velmistr žil na řádovém zámku v Bruntále, kde také r. 1933 zemřel. I přes to, že byl rodilým Němcem, dokázal citlivě vycházet s českými kněžími, a proto nebyl ani po r. 1918 nucen k resignaci.
9 let
  Mons. PhDr. ThDr. Josef Kupka byl katolický teolog, brněnský světící a posléze sídelní biskup.

Narodil se 7. května 1862 v Černé Hoře, po studiu na Slovanském gymnáziu v Brně byl poslán do Říma (1887-1889), studia dokončil v Olomouci. Na kněze byl vysvěcen r. 1884, od r. 1880 působil jako profesor pastorální teologie v brněnském semináři. Roku 1924 se stal brněnským světícím biskupem, roku 1931 11. brněnským sídelním biskupem. Zemřel roku 1941.
16 let
  Prof. Msgre ThDr. Karel Skoupý (30. prosince 1886 Lipůvka - 22. února 1972 Brno) byl moravský duchovní a teolog, 12. biskup brněnský (1946-1972).

Na kněze byl vysvěcen r. 1911, po vysvěcení působil takřka kontinuálně v brněnském semináři, kde vyučoval Nový zákon: takřka půl století tedy působil jako vychovatel budoucích kněží. Jako biskup věnoval velkou pozornost výchově kněžského dorostu a katolickému školství, v roce 1947 otevřel Biskupské gymnázium v Brně. Po únorovém převratu se biskup Skoupý podobně jako ostatní biskupové stal obětí represí ze strany komunistického vedení státu. V roce 1950 byl nezákonně internován a bylo mu znemožněno vykonávat biskupský úřad. V roce 1953 byla internace prohloubena v naprostou izolaci - až do roku 1963 byl držen na utajovaných místech a byl mu znemožněn kontakt s okolním světem. V roce 1963 byla tato internace uvolněna a dál žil pod dohledem StB v charitním domově v Žernůvce u Tišnova. V roce 1968 se za přechodného uvolnění znovu ujal svého úřadu, od počátku 70. let však bylo jeho působení státními orgány znovu omezováno. Poté, co v roce 1972 zemřel, komunistický režim až do svého pádu znemožňoval jmenování jeho nástupce. Diecézi vedl v letzech 1972-1990 podle kanonického práva zvolený kapitulní vikář Mons. Ludvík Horký.
26 let
  ThLic. Vojtěch Cikrle (* 20. srpna 1946 Bosonohy) je římskokatolický teolog a 13. biskup brněnský.

Studium mu bylo komunistickým režimem znemožněno, vyučil se tedy slévačem, později odmaturoval na Střední škole pro pracující v Brně. Nějakou dobu pracoval jako dělník. Po základní vojenské službě (1971–1973) vystudoval CMBF v Litoměřicích, na kněze byl vysvěcen 27. června 1976. V letech 1976–1982 působil jako kněz po brněnské diecézi, v letech 1982–1990 působil v kněžském semináři v Litoměřicích (nejprve jako prefekt, později jako rektor). 14. února 1990 jej papež Jan Pavel II. jmenoval 13. biskupem brněnským. Vysvěcen byl 30. března 1990.

zatím

25let